21. srpen - s knedlíkem v krku.

13. 09. 2017 10:36:05
Včera byl den, ke kterému se mělo potřebu vyjádřit mnoho lidí. Vzpomínky, apely, vidění vesměs černobílé. Mé pocity jsou podobné jako před 49 lety, byl jsem malý, bojácný, s knedlíkem v krku...

Bylo mi osm a chystal jsem se po prázdninách na Akádu. Akáda je místní název pro kolínské gymnázium. Nebyl jsem v osmi geniální dítě a na gymnázium jsme byli převeleni pro nedostatek míst v základních školách. Konec prázdnin na kolínském sídlišti byl v onom roce 1968 poněkud netradiční. Do domu v oné ulici se před pěti lety nastěhovala část kolínské smetánky, vojáci, lékaři i prověření členové strany a Lidových milicí. Pak také několik rodin, z baráčků, které bylo třeba v Kolíně zbourat, což byl případ i naší rodiny. V sídlištním 2+1 nás bylo pět, rodiče a tři děti. Od brzkých ranních hodin celý náš dům ožil. Vzrušené hlasy, pláč, diskuse po chodbách, puštěná rádia i televize. Fronty v obchodech a plné spíže, do toho všeho přicházely zprávy o bojích v Praze, o tancích na našem kolínském mostě, o prvních mrtvých... U rozhlasu byl zastřelen 21. srpna i Vladimír Hnulík z Kolína. Postupně opadala lidská soudržnost, na některých budovách (ale i v oknech soudruhů) se objevily ruské vlajky. Můj starší bratr, starší téměř o deset let zmizel v těch dnech z domova a slyšel jsem jeho tichý hlas maximálně večer z polospánku, vracel se pozdě a o něčem velmi vzrušeně diskutoval s mámou i tátou. Asi po týdnu jsem otevřel skříňku v sekretáři a objevil několik ruských vlajek. Na můj dotaz matka odpověděla, ať se nestarám, že z nich bude šít trenýrky a rozhodně o tom nikde nesmím mluvit. Večer jsem pochopil proč, bratr lezl s kamarády po večerech po budovách a oknech a vlajky okupantů strhávali. Máma s pláčem, otec zvýšeným hlasem, domlouvali bratrovi, že ho čeká vyhazov z chemické průmyslovky a vězení nádavkem, to v lepším případě, v tom horším zastřelení... Poslouchal jsem to a cítil knedlík v krku, bál jsem se strašně o svého bráchu a v mých dětských očích se stal navždy hrdinou.

V září jsme se ocitli na gymnáziu, mrňata v prostředí velkých kluků a krásných slečen. Sedávali jsme každý den za vchodovými dveřmi a školník nás učil zpívat. „Běž domu, Ivane“, halekali jsme na celý gympl, školník nás dirigoval ze schodů a ještě se při tom stačil zdravit se studenty a navíc každá studentka dostala od něho polibek. Měl jsem rázem o svém budoucím povolání jasno, budu školníkem na gymnáziu!

Jednou cestou z gymnázia mě vyděsil tank, jedoucí zvolna po cestě k sídlišti, padl jsem na zem a s knedlíkem v krku se plazil travou, sledujíc úkosem pomalu jedoucí tank, přesvědčen, že mě ti zlí vojáci určitě zastřelí. Tank mě však minul a já špinavý doběhl domu. Má příhoda doma vyvolala všeobecné veselí, což mě do hloubi duše urazilo. Zanedlouho jsem se měl možnost přesvědčit, že zlí ti vojáci všichni nejsou. Vyrazil jsem s maminkou na houby na Vinice, kde bydlela má babička. Byli jsme sice varování, že posádka okupantů je usazena v tamějším lese, ale houbařská vášeň zvítězila. Houby rostly málo a v zápalu soustředění jsme se přiblížili do zakázané zóny. Dva vojáci se samopaly nás zastavili a zase knedlík v krku. Byli to polští vojáci, mluvili velmi konejšivě, pohladili mě po vlasech a na závěr nám věnovali 2 koše krásných hřibů. Hned následující den se rozšířila v Kolíně zpráva o zavraždění Miroslava Beránka, šestnáctiletého učně z Kolína, kterého zastřelil v Praze opilý sovětský voják. Další tragédie následovaly, Palach, Zajíc... Dalších 20 let nesvobody.

Nestal jsem se školníkem a netuším, kam se poděly vlajky z našeho sekretáře. Lidé byli jednotní a šťastní pár měsíců na přelomu roku 1989 – 1990. Soudržnost opadla stejně jako tehdy a hrdinové dětských let odcházejí. 21. srpna 2017 jsem byl na LDN jedné nemocnice navštívit svého brášku. Leží po několika mozkových mrtvicích, téměř nemluví a je z velké části ochrnutý. Nebojuje. On, který byl pro mě celý život hrdinou a vzorem. A já jsem zase jen malým klukem s knedlíkem v krku.

Dovětek 11. září: Příběh měl být částečně veselý, vzniklo cosi dlouhého, neveselého, viz výše, tudíž tato vzpomínka do dnešního dne skončila uložena v počítači. Od rána v televizi, v tisku, všude se připomínají hrdinové z tragického 11. září v USA. V tentýž den se v mém rodném Kolíně koná pietní akt před pamětní deskou št. kapitána Václava Morávka. Zní slova o hrdinství Tří králů – Balabána, Mašína, Morávka. Defilé politiků, dlouhé proslovy, snímky opravdových hrdinů, přelety letadel, na závěr hymna. Projevy nevnímám a skrze slzavou clonu v očích si uvědomuji, že právě dnes zemřel můj bratr.

Autor: Pavel Kárník | středa 13.9.2017 10:36 | karma článku: 18.50 | přečteno: 463x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Osobní

Tereza Ledecká

I duše mohou plakat

Někdy potkáte někoho, bez koho už nedokážete žít..., a tak, když vás osud rozdělí a pak následně zase spojí, neváháte ani chviličku... Pro Marušku...

29.3.2024 v 11:16 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 41 |

Tereza Ledecká

IQ tykve ?

Jednou v Básnících se Štěpán Šafránek zeptal pana profesora, "Jak člověk pozná, že je blb?" Pamatujete, co mu na to odpověděl? "Chytrej člověk to nepozná nikdy, a blbci je to jedno!" Tak vám přeju, ať nikdy nedojdete poznání...

28.3.2024 v 14:15 | Karma článku: 13.37 | Přečteno: 241 |

Lucie Svobodová

Magor

Přátelé, širší rodina - každý reagoval na mé členství odlišně. Někteří na mě neustále křičeli, že jsem magor. Jiní si to pravděpodobně také mysleli, ale rozhodli se nechat si to pro sebe.

28.3.2024 v 8:59 | Karma článku: 13.10 | Přečteno: 1491 | Diskuse

Vlastík Fürst

Pravopis máš hrozný, ale piš dál!

Jaké máte vzpomínky na svá školní léta? Měli jste také svého oblíbeného učitele - učitelku? Nebo jste dokonce byli platonicky zamilovaní do vaší kantorky - kantora?

27.3.2024 v 14:30 | Karma článku: 22.66 | Přečteno: 473 | Diskuse

Tereza Ledecká

Sněžkolezkyně

My Češi jsme pověstní svými nákupními výpravami do Polska, ale věřte, že na dně Lomniczky nic nekoupíte, a ještě za to draze zaplatíte

20.3.2024 v 23:29 | Karma článku: 10.93 | Přečteno: 297 |
Počet článků 66 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2419
Optimista, který svou šťastnou povahou štve škarohlídy kolem sebe. Milovník knih, tedy těch papírových. A také trochu politik.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...