Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

21. srpen - s knedlíkem v krku.

13. 09. 2017 10:36:05
Včera byl den, ke kterému se mělo potřebu vyjádřit mnoho lidí. Vzpomínky, apely, vidění vesměs černobílé. Mé pocity jsou podobné jako před 49 lety, byl jsem malý, bojácný, s knedlíkem v krku...

Bylo mi osm a chystal jsem se po prázdninách na Akádu. Akáda je místní název pro kolínské gymnázium. Nebyl jsem v osmi geniální dítě a na gymnázium jsme byli převeleni pro nedostatek míst v základních školách. Konec prázdnin na kolínském sídlišti byl v onom roce 1968 poněkud netradiční. Do domu v oné ulici se před pěti lety nastěhovala část kolínské smetánky, vojáci, lékaři i prověření členové strany a Lidových milicí. Pak také několik rodin, z baráčků, které bylo třeba v Kolíně zbourat, což byl případ i naší rodiny. V sídlištním 2+1 nás bylo pět, rodiče a tři děti. Od brzkých ranních hodin celý náš dům ožil. Vzrušené hlasy, pláč, diskuse po chodbách, puštěná rádia i televize. Fronty v obchodech a plné spíže, do toho všeho přicházely zprávy o bojích v Praze, o tancích na našem kolínském mostě, o prvních mrtvých... U rozhlasu byl zastřelen 21. srpna i Vladimír Hnulík z Kolína. Postupně opadala lidská soudržnost, na některých budovách (ale i v oknech soudruhů) se objevily ruské vlajky. Můj starší bratr, starší téměř o deset let zmizel v těch dnech z domova a slyšel jsem jeho tichý hlas maximálně večer z polospánku, vracel se pozdě a o něčem velmi vzrušeně diskutoval s mámou i tátou. Asi po týdnu jsem otevřel skříňku v sekretáři a objevil několik ruských vlajek. Na můj dotaz matka odpověděla, ať se nestarám, že z nich bude šít trenýrky a rozhodně o tom nikde nesmím mluvit. Večer jsem pochopil proč, bratr lezl s kamarády po večerech po budovách a oknech a vlajky okupantů strhávali. Máma s pláčem, otec zvýšeným hlasem, domlouvali bratrovi, že ho čeká vyhazov z chemické průmyslovky a vězení nádavkem, to v lepším případě, v tom horším zastřelení... Poslouchal jsem to a cítil knedlík v krku, bál jsem se strašně o svého bráchu a v mých dětských očích se stal navždy hrdinou.

V září jsme se ocitli na gymnáziu, mrňata v prostředí velkých kluků a krásných slečen. Sedávali jsme každý den za vchodovými dveřmi a školník nás učil zpívat. „Běž domu, Ivane“, halekali jsme na celý gympl, školník nás dirigoval ze schodů a ještě se při tom stačil zdravit se studenty a navíc každá studentka dostala od něho polibek. Měl jsem rázem o svém budoucím povolání jasno, budu školníkem na gymnáziu!

Jednou cestou z gymnázia mě vyděsil tank, jedoucí zvolna po cestě k sídlišti, padl jsem na zem a s knedlíkem v krku se plazil travou, sledujíc úkosem pomalu jedoucí tank, přesvědčen, že mě ti zlí vojáci určitě zastřelí. Tank mě však minul a já špinavý doběhl domu. Má příhoda doma vyvolala všeobecné veselí, což mě do hloubi duše urazilo. Zanedlouho jsem se měl možnost přesvědčit, že zlí ti vojáci všichni nejsou. Vyrazil jsem s maminkou na houby na Vinice, kde bydlela má babička. Byli jsme sice varování, že posádka okupantů je usazena v tamějším lese, ale houbařská vášeň zvítězila. Houby rostly málo a v zápalu soustředění jsme se přiblížili do zakázané zóny. Dva vojáci se samopaly nás zastavili a zase knedlík v krku. Byli to polští vojáci, mluvili velmi konejšivě, pohladili mě po vlasech a na závěr nám věnovali 2 koše krásných hřibů. Hned následující den se rozšířila v Kolíně zpráva o zavraždění Miroslava Beránka, šestnáctiletého učně z Kolína, kterého zastřelil v Praze opilý sovětský voják. Další tragédie následovaly, Palach, Zajíc... Dalších 20 let nesvobody.

Nestal jsem se školníkem a netuším, kam se poděly vlajky z našeho sekretáře. Lidé byli jednotní a šťastní pár měsíců na přelomu roku 1989 – 1990. Soudržnost opadla stejně jako tehdy a hrdinové dětských let odcházejí. 21. srpna 2017 jsem byl na LDN jedné nemocnice navštívit svého brášku. Leží po několika mozkových mrtvicích, téměř nemluví a je z velké části ochrnutý. Nebojuje. On, který byl pro mě celý život hrdinou a vzorem. A já jsem zase jen malým klukem s knedlíkem v krku.

Dovětek 11. září: Příběh měl být částečně veselý, vzniklo cosi dlouhého, neveselého, viz výše, tudíž tato vzpomínka do dnešního dne skončila uložena v počítači. Od rána v televizi, v tisku, všude se připomínají hrdinové z tragického 11. září v USA. V tentýž den se v mém rodném Kolíně koná pietní akt před pamětní deskou št. kapitána Václava Morávka. Zní slova o hrdinství Tří králů – Balabána, Mašína, Morávka. Defilé politiků, dlouhé proslovy, snímky opravdových hrdinů, přelety letadel, na závěr hymna. Projevy nevnímám a skrze slzavou clonu v očích si uvědomuji, že právě dnes zemřel můj bratr.

Autor: Pavel Kárník | středa 13.9.2017 10:36 | karma článku: 16.82 | přečteno: 384x

Další články blogera

Pavel Kárník

Babišovy veletoče aneb jak se Zaorálek schopným stal

Že pan Andrej, toho času zatím stále ministr financí ČR, si často protiřečí, je již takový folklór. Že často i vyloženě lže, to se dá dohledat třeba na Demagog.cz. Ale o tom jsem vlastně mluvit nechtěl.

3.5.2017 v 9:00 | Karma článku: 21.85 | Přečteno: 479 | Diskuse

Pavel Kárník

Tyhle hroby jsem fakt vidět nechtěl!

Père-Lachaise je největším hřbitovem v Paříži a zároveň jeden z nejznámějších hřbitovů na světě. Je zde pochováno velké množství slavných osobností, které ovlivnily dějiny lidstva v mnoha odvětvích.

22.2.2016 v 9:54 | Karma článku: 20.58 | Přečteno: 1213 | Diskuse

Pavel Kárník

Také vy můžete mít tak enormní a tvrdé erekce

Přesně tahle zněl předmět mailové zprávy, kterou jsem dostal na svůj služební mail. Odesílatelem byl jakýsi Hubert Horák. Nabídky podobného ražení mně opravdu nechodí a tak jsem zprávu rozklikl.

30.11.2015 v 12:40 | Karma článku: 27.33 | Přečteno: 1771 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jan Jílek

Řekni ne a já budu vědět, že ne

Díky rozhovoru s paní Kovářovou jsem se dozvěděl o existenci žen, feministek, které si založily hnutí: „Why not me?”

22.11.2017 v 13:31 | Karma článku: 27.98 | Přečteno: 1190 | Diskuse

Karel Ábelovský

Makám, makáš, makáme ... už jste taky začali konečně "makať "? (pokračování - díl druhý)

... a nemyslím tím děvčatům pod sukně, samozřejmě - bez zbytečných a zavádějících řečí, realita je zřejmá, tedy těm, co jim zůstal jeden svobodomyslný, tukem neobalený mozkový závit

22.11.2017 v 13:07 | Karma článku: 17.95 | Přečteno: 525 | Diskuse

Gabriela Tomanová

Společné soužití = z 90% velký průser

Znáte to? Když jeden ve vztahu, dostane super nápad, nastěhovat se ke svému rodiči? A jak to potom dopada?... No, jeden příklad za všechny bych tu měla... Ten svůj.

22.11.2017 v 0:23 | Karma článku: 11.34 | Přečteno: 847 | Diskuse

Jiří Jiroudek

Platina královská

Britský královský pár v pondělí 20. listopadu oslavil 70. výročí svatby. A jejich svazek je stále až pevnou skálou nejen v bouři britské politiky, ale i všech turbulencí a změn ve světě.

22.11.2017 v 0:19 | Karma článku: 9.79 | Přečteno: 142 | Diskuse

Karel Ábelovský

Opravdu divné století

... nevím co moudrého napsat, nic moudrého mne totiž nenapadá - jsem jen plný pochopení, lásky a tolerance, chcete-li empatie ... a jen velký smutek zůstává v mých očích. Smutek nad naší společností, aby bylo jasno.

21.11.2017 v 15:20 | Karma článku: 8.20 | Přečteno: 209 | Diskuse
Počet článků 64 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2388
Optimista, který svou šťastnou povahou štve škarohlídy kolem sebe. Milovník knih, tedy těch papírových. A také trochu politik.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.